Nastal den D. Jsem na letišti se svou rodinou a svou Terezkou. Jsem zde i se svými dvěma kufry a příručním zavazadlem o celkové hmotnosti kolem 50 kilogramů. S několika kousky mne nic neříkajících papírků od letecké společnosti Delta Airlines, se svým pasem a vízem jsem se vydal k odbavení svých zavazadel. Všechno probíhalo hladce do té doby, než mi starší dáma za přepážkou oznámila, že je můj let o dvě hodiny zpožděný a že pravděpodobně nestihnu navazující spoj v Atlantě ve státě Georgia v USA, pokud se tak stane mám si zažádat u okénka Delta Airlines v Atlantě o přeložení letu. No bezva, pomyslel jsem si, já s mojí angličtinou, nervózní před prvním letem a ostatních činitelů mám odletět s tím, že pravděpodobně nestihnu letadlo na největším letišti na světě a určitě se tam ztratím.. Těch několik hodin na letišti uteklo strašně rychle a musel jsem se rozloučit se svou rodinou a se svou Terezkou! Srdceryvné loučení, nebudu popisovat. Bylo to ale vážně hrozné, už to nechci znovu zažít. Poté jsem prošel kontrolami a mohl jsem nastoupit do letadla.

Letadlo bylo super, sedadla pohodlná, s možností připojení sluchátek a koukání na LCD televize nebo jen poslouchání všech žánrů hudby. Obsluha byla super, měli jsme jak českou, tak americkou posádku. Bohužel na mé straně chodil americký stevard:)byla s ním sranda, neměl jsem problém se dorozumět. Občas se na LCD panelu objevil očekávaný čas příletu. No, nebylo to pěkné čtení, všechno napovídalo tomu, že nestihnu své další letadlo.. Let do Atlanty trval necelých 11 hodin a byl vcelku klidný, až na pár turbulencí.

Po přistání v Atlantě a vystoupení z letadla jsem začal všechny předbíhat a rychle se zorientovávat v neznámém prostoru. Podle cedulí jsem se dostal k počátečnímu bodu, kde jsem si vyzvedl zavazadla, to jsem ještě měl všechny.. A zase jsem začal předbíhat, no jo, my češi! Přiběhl jsem k celnici, měl jsem štěstí, byl jsem kolem pátého místa. Hned na mne přišla řada a sympatický černoch se začal vyptávat. Různé otázky typu; vezete s sebou ovoce nebo zeleninu? Apod.. Dopadlo to dobře. Na další mé zastávce v tom obrovském "letištním městě" jsem odevzdal svá zavazadla na "nalodění" do letadla. Přiběhl jsem k obrovským cedulím, našel číslo svého letu. Letištním metrem jsem přejel k určené odletové hale, samozřejmě, že to byla ta poslední:) po schodech jsem vyběhl nahoru a utíkal.. Stihl jsem to!!! Stihnul jsem svůj přestup, bylo to za minutu dvanáct.. Měl jsem štěstí, to však tímto pro dnešní den skončilo..

Let do hlavního města Jižní Karolíny byl hladký, i když se kolem letadlo občas zablesklo. Let trval hodinu a asi deset minut. Letiště v Kolumbii je malé, což byla výhoda. Vystoupil jsem z letadla a hned jsem byl u východu, kde na mne čekala místní koordinátorka, u které budu jednu noc přespávat, protože moje Host Family je na koncertě. Začli jsme povídat, teda ona. Já jen kýval hlavou, jednak jsem byl zmatený a jednak docela unavený. Když jsme stáli u výdeje zavazadel, tak moje zavazadlo vyjelo jako poslední, ale to druhé nevyjelo.. No nic, tak přece jen se zastavím u okénka Delta Airlines, řekli mi, že zavazdlo mi přivezou zítra ráno domů.

Vyšli jsme z letištní budovy a taková "facka" v devět hodi večer tu bylo 29°C (v Praze bylo ten den hodně málo, navíc lilo jak z konve..) a takové vlhko jsem také ještě nezažil. Ale pohled na noční ameriku z auta byl super! Když jsme vjeli do čtvrti, kde bydlí koordinátorka a má Host Family, nestačil jsem se divit. LUXUS!! Velké domy, nádherný trávník.. U Diane jsem se vykoupal a šel jsem hned spát, byl jsem fakticky vyřízenej, vůbec jsem nespal, navíc 6-ti hodinový posun..

Po probuzení na mne dole čekal můj ztracený kufr. No, Diane mne odvezla k mé rodině autem, i když je to asi jen 200 metrů, tady se jezdí autem prostě všude! Mají pěkný dům.

Krásne uvítání, dostal jsem nějaké dárky na uvítanou. I já jsem dal své dárky, jako Mariánskolázeňské oplatky, trička s českou vlajkou, modelz škodovek, české peníze a čokolády, český porcelán, prostě typické české blbiny :) na řadu přišla snídaně na uvítanou. Plátky slaniny, míchaná vajíčka, muffiny, ovoce.. Tak nějak všechno. Pár slov o každém z nás a šlo se vybalovat

Když jsem měl hotovo, přišla Kat, že pojedem na jezero (Lake Murray) na vodní skútr. To jsem si užil. Den utekl jako voda a šlo se spát. Ostatní dny byly jen o zábavě, než přišel na řadu školní den.

Poprvé stojím před školou. Prozatím ještě ne, jako student, ale jako návštěvník. Musím se zapsat a vybrat si předměty, které budu následující rok studovat. V tom se totiž americké školy liší. Můžete si vybrat předměty, které vás baví a dokonce i jejich úroveň obtížnosti. Celkově jsem si mohl vybrat 8 předmětů. Nebyl to problém. Potom mi ukázal školu Ben, ten tu byl na návštěvě u Diane, byl to její výměnný student před dvěma lety. Jen pro zajímavost, škola má kolem 2000 studentů a než jsme ji obešli, zabralo nám to pěkných 35 minut. Těšil jsem se tam..

První den ve škole, ještě jsem nemusel jet typickým žlutým školním autobusem, ale vezla mě Diane. Musel jsem dojít zaplatit, za vybrané předměty. Celkově to stálo 89$. Poté pro učebnice, ohromně tlusté a těžké encyklopedie. A na konec pro otřesné ID, které musí každý student nosit na krku, s fotkou, jménem a čarovým kódem. Npřipomíná vám to něco? Tím však "sranda" končila..

Diane mi jen řekla "have a nice day, bye..". No super, pomyslel jsem si. Nikoho tu neznám a navíc z toho nemám nejlepší pocit, protože jak jsem se rozhlížel, stále jsem viděl jen občany tmavého zabarvení. Prostě hromada černochů, kteří zrovna nevypadali na to, že by se chtěli kamarádit!

Procházivší tlustší dívky jsem se zeptal, kde jsou vlastně mé učebny a co znamenají ty písmenka A a B na mém rozvrhu. Aby jste o nic nepřišli. Na amerických středních školách je to "úplně" obráceně než u nás. Učitelé nechodí do tříd za studenty, ale studenti chodí do tříd za učiteli. Z čehož vyplývá, že sice jsem v 11. ročníku, tedy Junior, ale do tříd můžu vlastně chodit i s mladšímy nebo staršímy studenty, myšleno ročníkově. A ty písmenka A a B znamenají, že jsou dny v týdnu rozděleny na A a B. Vždy se střídají za sebou. Což je výhoda řekl jsem si, mít jen 4 hodiny denně, budu brzy doma. To jsem však ještě nevěděl, že vyučovací hodina trvá 90 minut! Takže škola trvá od 8:15 do 15:32 každý den, vyjímku tvoří středa, kdy má každá hodina jen 70 minut, takže začátek školy je v 9:40 a konec v 15:32. Zmateně jsem hledal učebny, ale nakonec jsem všechno našel. Sranda byla po třetí hodine, kdy jsem šel na oběd, když jsem vešel do jídelny, nestačil jsem se divit. Výběr ze sedmi druhů kuchyně a každá kuchyně nabízí v průměry 3-5 druhů jídel. První den jsem nejedl, neměl jsem chuť, byl jsem unavený a neměl jsem ani náladu.

Jen v rychlosti. Ráno mne do školy vezla Kat. Měl jsem B den, ten se mi jeví jako lepší. Mám zábavnější učitele :) a nemám US Historii, tu nenávidím.. Otestoval jsem oběd, byl dobrej. Ze školy jsem měl jet autobusem, ale jelikož mi Kat řekla špatné číslo, tak jsem ho zmeškal. Na oplátku pro mne přijela do školy a svezla mne domů.

Dnes jsem se vážně bavil!! Byli jsme v Carowinds. To je zábavní park na hranicích Severní a Jižní Karolíny. Bylo teplo, takže jsme se i koupali v bazénu s umělými vlnami. Samozřejmě jsem jelzdil na horských drahách. No prostě super den. Konečně.