Konečně je únor. Na tenhle měsíc jsem se šíleně moc těšil. Vzpomínáte si na první překvapení? Tak možná je čas ho prozdradit. 12. února letím do Kanady se svou hostitelskou rodinou. A co v Kanadě? V Kanadě je totiž ten nejlepší snowboarding na světě. Určitě se máte na co těšit, tím myslím pořádné zažitky a určitě perfektní fotky!

Tahle úžasná zpráva, ale není jedinným důvodem, proč dnes píši. Včera jsme byli snowboardovat v Severní Karolíně a přespávali jsme v tom super domku, co tam má moje hostitelská rodina. Jeli jsme snowboardovat na večer a bylo to super! Skvělé sněhové podmínky, málo lidí. Vážně to bylo super :) cestou zpátky jsme si koupili pizzu u Little Ceasers. Mají obrovské pizzy jen za $5! To je na místní poměry velmi málo.

Skoro bych zapomněl. V pátek 30.1.2009 jsme byli v mini zábavním parku, co je tady v Columbii. Bohužel tu nemůžu napsat, co jsme tam dělali, protože si to tu čtou i lidi s AYOUSA organizace a to by nemuselo dopadnout dobře, ale to jsem si vážně užil! Potom jsme byli na večeři v sushi restauraci

A co se děje dnes? Dnešek by se dal nazvat svátkem pro všechny američany s názvem SuperBowl! A co to vlastně je? SuperBowl je vyvrcholením amerického fotbalu. Je to finální zápas dvou týmu, samozřejmě těch nejlepších! A taky se soutěží o nejlepší reklamu, pokud by jste chtěli mít reklamu v TV při SuperBowlu a tím na chvilku přerušit zápas, museli by jste si připravit pár desítek milionů dolarů. Každý rok se SuperBowl uskutečňuje v neděli a milióny američanů usilují o to, aby se den po SuperBowlu stal doopravdy svátkem a nemuselo se do práce a do škol. Amerika prostě žije americkým fotbalem.

Po kratší odmlce vás všeechny opět zdravím a přináším vám několik zážitků. Dnes ráno jsme vstávali kolem páté. A proč? Konečně jsme se dočkali a letíme snowboardovat do Kanady. Odlétali jsme z toho malého letiště v Columbii v Jižní Karolíně. Z Jižní Karolíny jsme letěli do Chicaga. Let byl hladký a bezproblémový. V Chicagu teprve začala ta pravá legrace a obavy z létání se tak trochu propadly, snad pomůže vysvětlení. Po nastoupení všech cestujících do letadla se zavřeli dveře a letadlo začlo couvat. A asi po 15 metrech se ze zadu ozvala několik nepříjemných zvuků, jako když někdo klepe na dveře, ale značně hlasitěji.

Vyply se LCD televize, světla a všechni utichli. A letuška začla: "This aircraft has one small engine in the back and it just quit" (Toto letadlo má malý přídavný motor v zadu a ten zrovna "chcípnul"). Po asi 20 minutách znovu naskočil, ale po ujetí tentokrát cca 10 metrů se to stalo znovu, a pak ještě jednou..

Pilot zavolal technika a tomu trvalo 2 a 1/2 hodiny, než to opravil. Chvilku se spekulovalo o tom, že nám dají nové letadlo, ale to by prý trvalo ještě déle. Nakonec jsme bezpečně zvlétli z Chicagského letiště O'Haro a vydali se na téměř pěti hodinový let..

Po úspěšném přistání v Kanadském Vacouveru jsme nastoupili do autobusu a ten nás odvezl do střediska Whistler. Jen jsme se ubytovali a šli jsme na průzkum okolí a na večeři.. Zítra nás čeká ježdění :)

Dnes jsem opět vstával brzy, avšak až kolem 6:35. Ráno jsem se vydatně nasnídal prošlého toustového chleba, co jsem si včera omylem koupil a pomalu se připravil na celý ten úžasný den, co jsem měl před sebou. Svůj třípokojový apartmán ve kterém si užívám jsem opustil kolem 8:00. A vydal jsem se do nedalekého hotelu, kde je Kat, Damon, Brian a Miberley, to jsou přátelé mé hostitelské rodiny.

Těm to jako vždy trvalo šíleně dlouho, než byli připravení, ale kolem 8:45 už jsme vycházeli ke kabinové lanovce. Budu to muset shrnout a tím vás ošidit o plno skvělých věcí, ale myslím, že fotky mluví za vše. Ty výhledy do okolí za tak krásného slunečného dne, jako byl dnes.. Úplný ráj pro oči.. Svoje ježdění jsme ukončili kolem půl čtvrté, tedy se zavírací dobou.

Doufám, že se všichni máte báječně. Já ani moc ne, protože dnešním dnem mi končí nejlepší zimní dovolená, kterou jsem kdy zažil. Já ani nevím, jak bych to měl všechno popsat. Třeba to, jak jsem přistávali na úrovni Pacifiku a autobus nás po téměř třech hodinách vysadil ve 2000 metrech nad mořem. Ty nádherné výhledy z vrcholků hor..

Ale zpět k dnešku. Momentálně sedím ve Vancouveru na letišti a čekám na své letadlo do Chicaga, které je už nyní o dvě a půl hodiny zpožděné. Ano, svůj let ze Chicaga zpět do Kolumbie nestíhám, takže jsem si požádal o přesun na další let a pokud všechno dobře dopadne, tak by jsme mohli přistát v Kolumbii kolem půlnoci.

Fotografie, co jsem fotil s mým telefonem, už máte tady ve fotogalerii, ale Damon a Brian fotili extrémně moc, takže udělám výběr toho nej a přidám to sem, ať se to tu trochu pohne :) moje maminka má dnes narozeniny, takže maminko, ještě jednou VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM!!

Dnes jen doplním, že včerejší let z Vancouveru do Chicaga byl bezproblémový, stejně jako ze Chicaga do Columbie. Ale zapomněl jsem napsat, že jsem tu již půl roku. A do návratu domů mi zbývají necelé čtyři měsíce. Hezký den.

Tak doufám, že jste všichni měli hezký den :) a nebo dny. Já je totiž měl. Zbytek týdne ve škole mi uběhl jako voda a byl zas víkend.

Na tento víkend jsme měli naplánovaný výlet do Atlanty ve státě Gergia. Ano, je to ta samá Atlanta, ve které jsem přestupoval na letadlo do Columbie, toho 16.srpna 2008. Ale bohužel jsme jeli autem a kdo vlastně? Já, Damon a Dylan. Důvod proč s námi nejela Kat je prostý. V sobotu se tam byly závody v SuperCrossu, tedy motorky a ty Kat zrovna nemusí.

Cesta byla dobrá, asi v polovině jsme se pro lepší náladu stavěli ve Starbucks kavárně a pak už jsme akorát zastavili před naším hotelem. Hotel byl velmi pěkný, obrovský komplex s centrem televize CNN.

V pokoji jsme před závody nestrávili ani půl hodiny a už jsme pospíchali jíst večeří, aby jsme se vyhnuli těm šíleným davům, co se později vytvořily. Večeřeli jsme v mexické restauraci, bylo to fajn, na mexickou kuchyni jsem si tady ve státech už zvykl :) kolem půl sedmé jsme už byli na fotbalovém stadionu, kde byla postavená provizorní trať. Závody byly parádní, o přestávce byla ukázka z Freestyle Motocrossu. Čtyři šílenci se rozjeli těsně za sebou a všichni udělali backflip.. Přežili.. 450tky vyhrál můj oblíbenec James Stewart, je neporazitelný. Do postele jsme se dostali kolem 23:15.

A dnes? Krom toho, že jsem se absolutně nevyspal, tak jsem měl celkem hezký den. Ráno co jsme vstali, tak jsme se šli podívat do obřího akvária, co je právě v Atlantě. Šahal jsem si na žraloka :) měl sice jenom 1,5 metru, ale i tak to byl zvláštní pocit. Nejvíc se mi tam líbil takový tunel, kde nad vámi plavou všechny možné druhy ryb. Od malých rybiček, přes žraloky až po obrovské rejnoky.. Velmi zajímavý. Těšil jsem se na tučňáky, ale u jejich expozice byl nápis: "We are on vacation" (Jsme na dovolené). Ano, každý z nás si rád užívá.

Domů jsem přijeli kolem 15:30, tam jsme se akorát převlékli a Kat nás odvezla na trénink. Byli jsme po velmi dlouhé době, ale asi jsem to nezapomněl. V sobotu mám závody, tak mi držte palce, kdybych se do té doby neozval :)