Trošku se stydím, že jsem tak dlouho nenapsal, ale nebylo o čem psát. Od minulé neděle jsem nemocný. Nejenže mám chřipku, ale dostal jsem k tomu zánět spojivek. Dnes jsem se cítil trochu lépe a jelikož je sobota a to znamená, že mám závod, tak jsem se rozhodl, že i přes malé oslabení opět zkusím své štěstí.

Ráno moje rodina odjela na americký fotbal. Teď mne napadá, že jsem o tom mohl napsat, protože já jsem tam byl minulý týden. Tak jen v rychlosti, je to stadion pro 80.000 lidí, lidé se tam sjíždějí několik hodin předem a dělají obří párty.. Amerika zkrátka žije americkým fotbalem. Zpět k věci. Poté co odjeli, jsem si umyl kolo a připravil si věci na závody. Napsal jsem email Diane, jestli mne tam může odvézt. Naštěstí mohla, jinak bych se tam neměl jak dostat.

Jelikož jsem dlouho netrénoval, tak jsem jezdil s rozvahou, ale to nejsem já, pomyslel jsem si. Nasadil jsem "své" tempo, ale tentokrát se mi vymstilo. Ano, spadnul jsem. Naštěstí je to jen pár odřenin a modřin. Ale za to závod se vydařil!! Ve všech třech závodech jsem kraloval já a nakonec z toho byla pěkná trofej do sbírky. Jen se teď bojím, jít se umýt, určitě ty odřeniny budou pálet..

Dnes jsou tomu přesně tři měsíce, co jsem tady. A na toto malé výročí jsem měl závod. Né však tradičně v BMX, jak jste možná zvyklí, ale na horských kolech. Od pátku jsem pořádně nespal, tak jsem se probudil celkem dosti unavený..

Však jakmile jsem vyšel ven, trochu jsem se probudil. Dnes ráno bylo jen 6°C! Ale jasno, takže na slunci to trochu hřálo. Vyjeli jsme v devět hodin. Závod se jel v lese, co se jmenuje Harrbison. Jelikož není příliš daleko, dojeli jsem tam asi za 15 minut. Kvůli menšímu nedorozumění, jsem nezávodil v 10 hodin, ale až v půl jedné, takže jsem měl dost času. Ale jelikož se o mě začlo šířit, že jsem z ČR, tak se po chvilce objevil starší mladík a volá na mě čau!! Žije tu už 23 let, příjemná náhoda, co říkáte? Hezky jsem si popovídal a dozvěděl jsem se, že je tu více čechů.

Nebudu to natahovat, závod se jel na dvě kola, každé o délce 5.8 mil. Vyhrál jsem, nebylo to ani moc těžké a užil jsem si to. Je to něco jiného, než BMX. Tenhle týden mám celkem hodně práce do školy, tak nevím, jestli si něco bude dít :) poznáme..

Omlouvám se, že jsem to tu trochu zanedbal, ale neměl jsem moc času. Tak co se tedy dělo.. Celý týden ve škole byl opravdu zmáhající a jsem docela překvapen, že jsem neskončil ve svěrací kazajce. Testy, projekty, extrémně dlouhé poznámky, domácí úkoly a tak podobně. Naštěstí všechno úspěšně zvládnuto, dokonce s první jedničkou z dějepisu! Za to víkend jsem si celkem užil!

V sobotu jsem si přispal asi do půl desáte. Potom jsme jeli do obchodu s lyžema a snowboardama, kde si měla Kat vyzvednout své nové a seřízené lyže a já si tam měl půjčit snowboard na nedělní výlet do Severní Karolíny. Cestou jsme s Damonem trochu počítali a zjistili jsme, že pokud bych si půjčil snowboard přibližně 7x, mohl bych si koupit slušný nový. Jelikož říkal, že 7x snad pojedeme, tak jsem se rozhodl koupit si další snowboard. Jeden mám doma :) aby nedošlo k nedorozumění. Vybral jsem si hezký komplet značky Forum, snad pořídím nějaké fotky co nejdříve. V obchodě jsme se zdrželi opravdu dlouho, něco kolem třech hodin. Poté na oběd a domů..

Neděle byla zajímavější, kromě vstávání. Budík jsem měl nařízen na 4:50 ráno. Měli jsme naplánovaný výlet ještě s Damonovými kamarády Brianem a Kimberly do Severní Karolíny, zalyžovat v případě Kat, Kimberly a Dylana a zasnowboardovat v případě mém, Damona a Briana. Po třech hodinách cesty, jsme dojeli na místo. Jediné nepříjemné překvapení bylo u pokladny, kde celodenní jízdenka stála $50! Což je oproti našim střediskům nelidsky drahé. Poté už byla jen a jen zábava. Sněhové podmínky parádní. Vážně byla sranda. Všichni si užili plno legrace. Damon nám tvrdil, že viděl medvěda, když byl na lanovce, prý ho potom zahnali na sněžných skútrech. No, já ho neviděl :) Každopádně se všichni opravdu dobře bavili! Kolem půl paté jsme se vydali na cestu zpět domů. Všichni unavení jsme ulehli do postele.. Nečekal jsem, že se budu druhý den po snowboardování cítit, jak 90-ti letý mladík. Všechno bolí..

Ještě vám povím, co máme v plánu ne tento víkend. Ve středu kolem deváte ranní letíme do Pittshburgu. Ve čtvrtek je v USA díkůvzdání a my budeme slavit u Damonovi sestry. V pátek já a Damon pojedem na do Západní Virginie za snowboardingem a v sobotu na večer poletíme zpět. Tak se můžete těšit na zajímavé fotky a zážitky.

Tak dnes už jsem si čas udělal. Sice jsem ještě v posteli, ale čas mám. Takže jaký byl včerejšek a co mě čeká dnes?

Včera jsme vstávali kolem sedmé ranní a chaoticky jsme skládali věci do auta a zjišťovali, co kdo zapomněl. Cesta na letiště byla celkem rychlá. Letěli jsme ze Severní Karolíny ze Charlotte. Lety po USA jsou téměř bez bezpečnostních kontrol, kdyby jsme neprocházel detektorem kovu, bylo by to doslova. Za nedlouho už jsme se vznášeli nad Pittsburghem. Let byl hladký a bezproblémový. Dokonce s námi přiletěli všechny kufry.

První, kam jsme v Pittsburghu jeli, byl downtown! Něco neuvěřitelného, pro někoho, kdo žije v pěti tisícovém městě. Jedli jsme v restauraci u řeky, potom jsme se byli podívat v Hard Rock Café a nakonec jsme si vyjeli lanovkou na vyhlídku, ze které je downtown vidět naprosto úžasně! Pořídil jsem tam pár fotek. Jedna je i se mnou. Poté už domu.

K večeru se rozbalovali dárky, udělali jsme si narozeninovou párty pro všechny! Já jsem dostal dres Jágra, ještě když hrál za Pittsburgh. Ten mi vážně udělal radost.

Dnes je díkůvzdání. Cítím, všechno to jídlo, co se připravuje. Pracuje se na krocanovi, fazolích, polévce a mnoho dalších pochutinkách!

Všechno bylo nakonec moc dobré, po večeři se chvilku povídalo. Pro mne a Damona to byla ještě menší chvilka, protože zítra jedem snowboardovat.

Taky jsem se dočkal :) dnes je mi 18 let! Jupíí.. Já a Damon jsme dnes vstávali v 5:45 a v 6:00 jsme už vyjížděli k 200 mil vzdálenému lyžařskému středisku v Západní Virginii. Cesta trvala kolem třech hodin a čtyřiceti minut. Ale stálo to za to! Bohužel jsem nepořídil žádné fotky, ale prý se tam možná letos ještě jednou vydáme, tak bych to napravil. Bylo i krásné počasí, takže vážně super den.

Co jsme přiejeli jsem byl vážně unavený a už jsem se začínal těšit na zítra, až poletíme domů a budu konečně spát v normální posteli.

Poslední den v Pittsburghu byl o koukání na americký fotbal. Všechny "dámy" šli na tzv. BabyShower, kde se dávají dárky budoucí mamině. Takže jsme byli doma bez osob, co nám měli uvařit oběd. To se projevilo kručením žaludků nás všech.. Kolem páté hodiny jsme naložili batohy do auta a vyrazili jsme na letiště.

Let nebyl moc klidný, hodně turbulencí, ale nebylo to tak hrozné, koukal jsem na film na notebooku, tak mi to celkem i uteklo. Večer jsem usnul, jak zabitý.. O příštím týdnu nemám ani tušení, co se bude dít, tak se nechám překvapit.